Pověst českých turistů: paštiky a konzervy nebo už nás v cizině vnímají jinak?

Česká republika? Super!

Tipnete si, jak nám ostatní cestovatelé obytkáři nejčastěji reagují na odpověď, že pocházíme právě z České republiky?

Ale ne, neobrátí oči v sloup! (I jinde mívají prazvláštní politickou scénu, věřte mi.)

Ani se nezeptají, zda jsme součástí Ruska nebo ještě dále v Asii. (To se dle průzkumů může lehce stát při setkání s Američanem, ale, ruku na srdce, kdo z nás správně vyplní slepou mapu Spojených států?)

Nepadají jména jako Havel, Jágr, Čech.

Obvykle následuje: "Á, Česká republika, no super! Praha je nádherné město, tam jsme byli/ chceme vyrazit. A vaši lidi jsou fajn, takoví v pohodě. A každopádně máte nejlepší pivo!"

Praha je nádherné město. A vaši lidi jsou fajn, takoví v pohodě. A každopádně máte nejlepší pivo!

Nejsme strýčci Skrblíci

Největší všeobecný přehled mají, zdá se, seveřané. Průměrný Švéd či Nor ví, kde naše země leží, jaké máme sousedy, většinou dokonce i to, že jsme ještě nezavedli jako měnu euro. Praha je oblíbenou destinací pro prodloužené víkendy a její pověst krásného města s dobrým jídlem kazí jen znalost přítomnosti kapsářů.

I obráceným směrem turistů přibývá, a zatím budíme velmi dobrý dojem.

Zejména prý ve srovnání s naším západním sousedem jako nejčastější národnosti využívající pohostinnosti Skandinávie. Neskrblíme totiž za každou cenu až na hranici přestupků. Nakoupíme si, zaplatíme parkovné, neobcházíme zákazy, nechodíme se sprchovat do kempu, ve kterém nebydlíme (ano opravdu, viděno na vlastní oči, tihle vejlupci do skauta zřejmě nechodili).

Nakoupíme si, zaplatíme parkovné, neobcházíme zákazy...

Usměvaví pohodáři

Naše rodina již po několik generací tíhne k Řecku. Zejména jeho ostrovy jsou zjevně láska na celý život. Starší generace Řeků měla díky historickým událostem k Česku přirozenou afinitu.

U té mladší už se samozřejmě pomalu vytrácí, a tak si názor na nás jako hosty v jejich zemi tvoří nezaujatě. A jaký je?

Údajně jsme sympatičtí, slušní. Pozdravíme, a to často v místní řeči, což pokaždé potěší. (Chápu, cizinec pronášející u nás To-bry-den mi také vždy vykouzlí úsměv na tváři.) Usmějeme se, prohodíme pár vět "small talk". V restauracích si dopřejeme a necháváme spropitné. V obchodech nespěcháme a nebýváme arogantní vůči personálu.

A máme rádi historii a památky – to jsou velké plusové body. Řekové jsou na ně sami náležitě hrdí a hojně je navštěvují.

Máme rádi historii a památky, a to jsou velké plusové body

Pravidelná dávka španělštiny

Balkánci a Poláci mívají pravidelně radost, že mohou mluvit "po jejich", protože jim budeme alespoň zčásti rozumět.

V Maďarsku toto skutečně nehrozí, zato se v Budapešti a lázeňských oblastech domluvíte anglicky.

Ve Španělsku neplatí ani jedno. Tam dostanete plnou náruč rychlého a hlasitého monologu jejich mateřštiny, doprovázenou kupou gest a úsměvů.

Ale nebojte, pokud snad budou mít pocit, že jste jim nerozuměli, celé vám to ještě jednou dvakrát stejným tempem zopakují. Nakonec se každopádně vždycky nějak domluvíte.

A pokud čistě náhodou narazíte na zrnko zlata v rýžovišti a nějaký obyvatel Pyrenejského poloostrova vám odpoví anglicky více než “sorry for my english”, možná se dozvíte i to, že jsme jako cestovatelé zvídaví a akční. Zajímáme se a ptáme se. Nesedíme na jednom místě a dost sportujeme.

Nesedíme na jednom místě a dost sportujeme

To není špatná vizitka, co říkáte?

Tak si ji hýčkejme!

Zajímají vás i další články o cestování a karavaningu? Pokračujte na náš blog. Nebo mrkněte rovnou i na článek o unikátním pojištění, které opravdu kryje rizika karavaningu.