Proč cestovat s dětmi obytňákem?

Zabalit v klídku den před odjezdem, vyjet v kteroukoliv denní dobu, zastavit na spoustu pomalých káviček. Přečíst spoustu knih, u západů slunce probrat všechny otázky života, vesmíru a vůbec, ponocování dohnat na lehátku na pláži. Naše cestování coby tehdy bezdětného páru v kostce.

S dítětem na palubě obytného vozu je třeba režim od základů změnit a vzdát se původního modelu. Odměnou je nadšení a bezprostřednost malého cestovatele tam, kde to my dospěláci už tak trochu zapomínáme. Vnímání světa dospělýma a dětskýma očima je totiž něco jako upgrade z 2D na 3D.

Odměnou za změnu režimu je nadšení a bezprostřednost malého cestovatele

Malý gurmet, nikoliv gurmán aneb zdravý pestrý jídelníček je luxus, kterého je třeba si vážit

Plná lednička, nákupy s dovážkou až do kuchyně, při procházce svačinka v bistru na náměstí. I dvouletý prcek vás s přehledem zvládne chytit za ruku a s kulišáckým výrazem táhnout k oblíbené palačinkárně.

Střih. Lofoty, souostroví v severním Norsku. Spontánně jsme si sem zajeli ze sousedního švédského Laponska, potřebných 1300 km na cestu tam a zpět totiž ve skandinávském zeměpisu znamená kousíček.

Původně zamýšlených pár dní se protáhlo na dva týdny, a naše zásoby jídla se ztenčovaly tak dlouho, až zbyla jen hořčice a olej. Jídlo v Norsku (ostatně jako vše) bylo pro naši osmiměsíční dovolenou příliš drahé, a tak jsme za celou dobu koupili jen dva nanuky.

Na Lofotech najdete krásnou přírodu, liduprázdné bílé pláže a smaragdové moře

Musím ale přiznat, že mě jako mámu ke konci opravdu frustrovalo vysvětlovat, že to už taky nemáme. Juniorek situaci rychle pochopil, a vždy když viděl můj nešťastný výraz, reagoval: "To musíme taky koupit, maminko?".

Jak dojemná byla poté jeho reakce na první nákup ve švédském supermarketu: "Jé, houstička! Špagety! Dokonce i jablíčko a zelí máme! Dám si taky sýr, jupí!" A ta neskutečná radost, když jsme sjeli na jih a konečně nakoupili kopec ovoce a zeleniny.

Tři dny nejedl doslova nic jiného! A dodnes dá před zmrzlinou přednost melounu.

Na Lofotech se naše zásoby povážlivě ztenčily, vynahradili jsme si to velkým nákupem na jihu

Hojnost versus skromnost

Když jsem byla těhotná, měli jsme s Tomem pár představ o sobě jako rodičích. Jedna z nich byla, že nebudeme z bytu dělat hračkárnu. Budeme vybírat střídmě, v decentních barvách, nejlépe ze dřeva. Střih. Vyklízíme byt pro nájemníka před cestou. "Co je v těch krabicích?" "Hračky." "A tady v těch?" "Hračky..." "A tady?" (...)

Dodávka není nafukovací, a tak ze slušně vybavené herničky zůstala naprostá většina doma. Snad si to jen nenamlouvám, ale zdá se mi, že menší výběr chlapečka postrčil k větší kreativitě.

Najednou si dokázal s plastovými zvířátky SÁM hrát a povídat klidně hodinu. Nebo jezdit pár autíčky venku po lavičce. V několika málo knížkách objevil spoustu nových detailů.

Upřímně, takto skromný režim jsme po návratu neudrželi. Nicméně, můžu s radostí doporučit ten, který praktikujeme. Hračky rozdělit, část nechat uklizenou ve skříni a po čase prohodit s těmi, které již trošku omrzí.

Snad si to jen nenamlouvám, ale zdá se mi, že menší výběr chlapečka postrčil k větší kreativitě

Ahoj, hello, hola, hallo, hej!

Člověk je sociální tvor. Jen se vzájemně domluvit. Zpočátku naší výpravy Adam nechápal, proč ostatní hovoří tak "divně". Na dětech je ovšem krásné, že ačkoliv jeden žvatlá španělsky, druhý anglicky a třetí česky, nijak jim to ve vzájemné komunikaci nebrání.

A tak rychle pochopil, že pokud bude chtít, vždycky se s ostatními nějak dohodne. A rovněž, že pokud se chce s někým skamarádit, je lepší se nestydět a rovnou to zkusit. Na jednom místě jsme byli často pouze den, a tak měl jen jediný pokus.

Tohle "Ahoj, mám tu tatru, budeme si spolu hrát?" mu vydrželo doteď a je pro mě rozhodně inspirací.

Ahoj, mám tu tatru, budeme si spolu hrát?

Malý otužilec

Také někoho z vás fascinuje, když maminky při patnácti stupních nasazují dětem čepice? Náš syn míval na hřištích pravidelně o vrstvu méně než ostatní děti, doma v bytě jsme topili jen pár dní v roce a na chalupě nám nad ránem šla v zimě pára od pusy.

Ještě před třemi lety po zmínce o Wimu Hofovi následovala otázka: "Kdo??", nad naším sprchováním studenou vodou dost lidí nechápavě kroutilo hlavou a zimní běhání mě už klasifikovalo do kategorie "divná".

Dnes je vše jinak. V čase covidu se otužování stalo velmi trendy, média a sociální sítě se zaplnily fotkami lidí nořících se do řek a sudů s ledovou vodou. Ani my jsme na cestách nezůstali pozadu.

Otužování se stalo trendy a ani my na cestách nezůstáváme pozadu

Volba mezi sprchou v malinké koupelničce v autě a skokem do studeného moře byla vždy jasná. Koupalo-li se naše dítko jeden den v jezeře s parádním plovoucím molem na blbnutí, tak ho devatenáct stupňů, zataženo a větřík od repete následující den nijak neodradilo.

A je-li v zábavním parku vodní atrakce, zkazil názornou ukázkou tvrzení ostatních nebohých rodičů, že dnes na to vážně není vhodné počasí (pardon).

Známá běžecká poučka říká – neexistuje špatné počasí, pouze špatné oblečení. Rodičovská verze by mohla znít – neexistuje špatné počasí, pouze chybějící náhradní oblečení s sebou.

U moře trávíme hodně času, ani horší počasí nás neodradí

Tak otužilcům zdar a zase příště!

Zajímají vás i další články o cestování a karavaningu? Pokračujte na náš blog. Nebo mrknětě rovnou i na článek o unikátním pojištění, které opravdu kryje rizika karavaningu.