Sólo cestovatelky: Jana Bejčková

Jana snila o podobné cestě dlouho, původní plán byl vyrazit s životním partnerem. Když ale nazrála ta správná chvíle a ten správný muž nebyl, nebála se toho a vyrazila prostě sama. Tedy s Kolodějem – Fordem Transit, který ji na první pohled připadal ohromný jako obr Koloděj z cimrmanovské hry.

1. Proč cestovat sama? A proč ne?

Když cestujete sama, máte spoustu času být sama se sebou. Vnímat více svou intuici, srovnat si životní hodnoty, uvědomit si spoustu věcí, dovolit si jen tak být. Také myslím, že díky tomu, že jsem nejela s žádným přítelem, jsem měla i větší šanci poznat lidi kolem sebe. Jak v obytňácích, tak „domorodce“. Každého zajímalo, co jsem zač :-).

Vlastně jsem na té cestě byla míň sama než doma. Na druhou stranu, kdyby se bývalo něco stalo (naštěstí ne), tak ve dvou se všechno řeší líp. A také – když jsem zažívala něco krásného, bylo mi líto, že to nemohu s nikým sdílet.

Mé nejoblíbenější místo na Sardinii - u Argentiery

2. Vzpomenete si na první moment, kdy vás napadlo vyrazit na cestu sólo?

Bylo to ve chvíli, kdy se mi rozbilo tehdejší auto, oprava by vyšla draze a já se ho rozhodla prodat. V práci už mi nějaký čas běžela výpověď a já si řekla, že je ta pravá šance si splnit sen o dlouhé cestě. Takže koupě dodávky a plánování cesty byla jasná volba :-). Sice jsem vždycky snila o takovém cestování ve dvou, ale jelikož jsem žádného přítele neměla, rozhodla jsem se splnit si ten sen sama.

3. Pomyslela jste si někdy během cesty, že to byla pěkná blbost?

To ne, ani jednou. Jenom malinko těsně předtím, než jsem vyrazila :-). Byla jsem po dvou měsících příprav plus rozjíždění práce online (abych se na té cestě měla čím živit) totálně vyčerpaná a podvědomí mi našeptávalo, abych zůstala v pohodlíčku doma a pořádně se vyspala :-).

Ale to bylo jen takové malé „našeptáváníčko“, reálně jsem vůbec nepochybovala, že chci jet. A tak jsem vyjela a od té chvíle jsem byla nadšená :-).

Každodenní pracovní rutina

4. Měla jste někdy strach, pocit nebezpečí?

Jenom jednou, na Chalkidiki. Zrovna tam proběhla ta obří bouřka, při které zemřelo pár lidí, hodně aut, domů atd. bylo zdemolovaných. Já jsem z toho všeho vyvázla neuvěřitelně dobře, měla jsem velké štěstí. Můj Koloděj (to je moje dodávka :-)) mě nenechal ve štychu.

Koloděj v Řecku na pláži s výhledem na Monemvasii

5. Vrátila se domů ta stejná ženská?

Po takové půlroční cestě se asi nikdo nevrátí stejný. Uvědomila jsem si hodně věcí. Ta hlavní je, že nechci v životě promarnit ani jeden den. Že chci žít tak, aby mi to dávalo smysl a aby mi život neprotekl mezi prsty. Na jaakolodej.cz jsem napsala článek, co mi má cesta dala. Bylo toho hodně a jsem za to moc vděčná.

6. Nějaký obzvlášť silný okamžik?

Když nepočítám tu bouřku, tak bylo hodně krásných silných okamžiků. Miluju západy slunce nad mořem (východy nestíhám :-)), některá místa mi hodně přirostla k srdci a několikrát jsem se tam vrátila, nebo když za mnou přiletěl na týden spolulezec a lezli jsme v Meteoře.

Když sedíte na skále Velký Duch a vnímáte tu duchovní atmosféru všude kolem, má to obrovskou sílu. (pozn.: Meteora je oblast v Řecku, kde jsou na a ve skalách vybudovány kláštery).

Když sedíte na skále Velký Duch a vnímáte tu duchovní atmosféru všude kolem, má to obrovskou sílu

7. Motto vaší cesty?

Než jsem odjížděla, dcera mi dala na cestu deník. Na první stránku mi napsala mimo jiné toto: „Buď opatrná, ale odvážná“. Přijde mi to jako skvělé motto pro celý život, nejen na poustevnické cestování :-).

Seriál Sólo cestovatelky

Jana Bejčková náš seriál odstartovala, pak jsme zpovídali i Kláru Medek alias Malou Cestovatelku a německou cestovatelku Vanstastic Yve. Ve čtvrtém dílu seriálu vyprávěla Lady Nomád.