Vrať se, až budeš normální. Sólo cestovatelky: Klára Medek

Klára alias Malá cestovatelka vyrazila na sólo jízdu Evropou. Cestě předcházela domácí úprava Mercedesu Sprinter na domov na čtyřech kolech a plány a očekávání. Jaké byly a jak se splnily?

1. Proč cestovat sama? A proč ne?

Ne každý dostane možnost zkusit si obojí. Mně se podařilo vycestovat samotné v těžké životní situaci a celá cesta s dodávkou po Evropě pro mě byla po všech stránkách přínosná. Pominu-li samotný fakt objevování a cestování, bylo to pro mě obrovské vykročení z komfortní zóny. Holka, sama, na starosti obrovská dodávka.

V zahraničí, a na místech, kde ji nikdo nezná a nikdo jí nerozumí. Díky tomu, jsem se ale dokázala vnitřně posunout dopředu. Když člověk cestuje sám, zažívá pocit ohromné svobody. Sám si určuje směr a náladu cesty.

Sólo cesta pro mě znamenala obrovské vykročení z komfortní zóny

Mám to štěstí, že jsem poté vycestovala i s partnerem. A to bych už přirovnala k dovolené. :) Sice se člověk potká s podobnými situacemi, ale na řešení už není sám. Obojí má své pro i proti. Cesta s partnerem nebo kamarádem, zkrátka s druhým člověkem, prověří pevnost vztahu. :)

Když člověk cestuje sám, zažívá pocit ohromné svobody

2. Vzpomeneš si na první moment, kdy tě napadlo vyrazit na cestu sólo?

Na životní křižovatce, ke které jsem se dostala, jsem se musela rozhodnout co dál. Byla jsem sama a přemítala jsem možnosti. Jednou z nich byla i přestavba staré dodávky, která mi stála na dvorku. Vzala jsem to jako výzvu a do přestavby se pustila během léta a na podzim si předsevzala, že vyrazím na roadtrip po Evropě. Podařilo se.

3. Pomyslela sis někdy během cesty, že to byla pěkná blbost?

Když si zpětně vzpomínám na své pocity, spíš bych je popsala jako euforické bláznovství. Byla jsem zaplavená adrenalinem, a i přes obrovský strach se snažila neustále posouvat dál a dál. Nesetkala jsem se na cestě s žádnou velkou komplikací nebo nepříjemností, při které bych cesty litovala.

Na cestě

4. Měla jsi někdy strach, pocit nebezpečí?

Strach jsem měla každý den. Jsem introvert a nikdy dříve jsem nic takového sama nepodnikla. Vlastně jsem nikdy nebyla sama, vždy jsem měla někoho, o koho jsem se mohla opřít. To se ale na cestě změnilo. Měla jsem strach, že se s autem stane něco, na co nebudu stačit.

Nebudu schopná si domluvit pomoc. Uvíznu někde, odkud mě nikdo nedostane, protože nebudu mít signál. :) :) A takových hororových scénářů mi běhalo hlavou hodně. Naštěstí zůstaly opravdu jen v mé hlavě.

Pocit nebezpečí nebo ohrožení jsem neměla snad nikde. Samotnou mě překvapilo, jak byli lidé ochotní a vstřícní.

Strach jsem měla každý den, ale pocit ohrožení nikdy

5. Vrátila se domů ta stejná holka?

Když jsem odjížděla, řekl mi táta památnou větu: “Vrať se, až budeš normální.” :) :) Je to náš rodinný vtípek a pošťouchnutí.

No nevím, jestli jsem se vrátila normální, ale stejná rozhodně ne. Jsem si jistá, že mě sólo cesta obohatila nesmírně a doživotně budu vděčná, že jsem ji mohla podniknout.

No nevím, jestli jsem se vrátila normální, ale stejná rozhodně ne

6. Nějaký obzvlášť silný okamžik?

Zastávka v Santiagu de Compostela. Do poslední chvíle jsem nevěděla, že pojedu tímto směrem, nebo že tam zastavím. Bylo to impulzivní a intuitivní. A dostalo mě to do kolen. Doslova. Klečela jsem na náměstí mezi ostatními cestovateli a poutníky a pociťovala pokoru a vděk.

Tohle poutní místo bývá cílem spousty lidí, ale já jsem věděla, že musím ještě dál. Bylo to pro mě připomenutí toho, že na podobné cesty se vydává mnoho lidí a že v tom nejsem sama. Dodalo mi to víru a sílu.

Mercedes Sprinter je Klářin na domov na čtyřech kolech

7. Motto tvé cesty?

Na pankáče. :) :)

Zajímají vás i další články o cestování a karavaningu? Pokračujte na náš blog.